Nejde-li to silou...
Z příručky dnešního mírotvůrce: Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou. A neb: "Zachráníme vás i kdybychom vás měli zabít."
Položil jsem si otázku: "Kde se to v těch lidech bere?" Trochu jsem se zamyslel a...
Duše lidstva je nemocná.
Myšlení a konání jednotlivce ovlivňuje stav jeho Duše. Stav Duší jednotlivců ovlivňuje stav Duše skupiny. Stav Duší skupin ovlivňuje stav Duše národa. Stav Duší národů ovlivňuje stav Duše lidstva.
V okamžiku, kdy je Duše nemocná, brání se. Promítá do fyzických úrovní svou nespokojenost a dělá vše pro to, abychom procitli, prozřeli, uvědomili si.… Pokud nestačí malé náznaky, přicházejí postupně bolestivější a ještě bolestivější podněty. Kdo chce, vidí. Kdo chce, slyší. Nestačí jen poslouchat, je třeba slyšet. Nestačí se jen dívat, je třeba vidět.
Každý jednotlivec by měl převzít osobní zodpovědnost za své myšlení a konání, za svůj život, za stav své Duše. To za něj nikdo na celém světě a ani v celém vesmíru neudělá a udělat nemůže. Naše vlády a mocní tohoto sytému už vůbec ne. To opravdu není jejich cíl. Jejich cílem je naopak nemocná Duše. Moc dobře totiž vědí, že Duše trpí a onemocní, zejména když má člověk strach. A pokud má člověk strach, mohou nás velmi jednoduše a úspěšně ovládat – pardon – "zachraňovat".
Pokud se jednotlivci podaří uzdravit svou Duši, pak se může dívat a vidět, jaký to má vliv na stav Duše skupiny, stav Duše národa, stav Duše lidstva.
Velmi však záleží na poměru. Na poměru zdravých a nemocných Duší. Je naprosto zřejmé, že pokud je celek složen převážně z nezdravých částí, nemůže být zcela zdráv. Nejde však o prosté procentuální vyjádření. V tomto případě jde o takzvané "nadkritické množství". Toto množství nelze vyjádřit matematicky. Je možné jej pouze vycítit srdcem.
Problémem je, že každý jednotlivec, skupina, národ... jsou tak silní ve svém myšlení a konání, jak je silné jejich odhodlání vzdát se toho na čem lpí a co způsobuje jejich nemoc. Ono totiž opravdu platí, že skutečný lékař, než začne léčit, by se měl nemocného zeptat, zda je ochotný vzdát se toho, co způsobuje jeho nemoc. Pokud je ochota se toho bez výhrad vzdát, pak má léčba naději na úspěch, pak má nemocný naději na uzdravení. V opačném případě přichází bolest, utrpení, zmar, konflikty, války, smrt.
Osobní závěr? Ačkoliv jsem opravdu rozeným optimistou, nedělám si velké iluze, že se něco změní. Tedy alespoň do okamžiku, než-li se odehraje něco skutečně "velkého". Velkého v tom špatném slova smyslu. Teprve pak je zřejmě schopno lidstvo opět na chvilku zmoudřet a pár let si udržet zkušenost z dané události. Bohužel jen pár let...
S úctou a láskou, váš Rostislav Crescenc Bartoň.