Prospěch

Lide český, národe, marně vzýváš člověče,

blanické co v plné zbroji pomohli by v tomhle boji.

Vždyť za kus skývy, za kus žvance,

chválíme i zaprodance, jež nám shůry velí.

Hrdost, úctu, čest, nechali jsme smést jak odpadky co zahnívají.

Však zápach ten, jenž chřípí dráždí, neline se z oněch ctností,

jež nechali jsme zapomenout ve jménu věčné pitomosti.

Ze zrady je onen zápach. Ze zrady, co radostně na sobě jsme spáchali.

K čemu hrdost, k čemu úcta, čest za klobouk teď strčte si.

Záda opět ohnuli jsme, div nelezem tu o holi

a panovník, ze samé lásky, nám i hlavu oholí.

Poražený stojí vzadu, vítěz pýchou dme se tu.

Pak, kde se vzali, tu se vzali, hrdinové z úkrytu,

vyhrnou se v jednom šiku, slova chvalná na jazyku:

"To jsme jim to nandali."

Na vítězství přiživme se, velí mysl zkažená.

K vítězi teď přikloňme se, odřem si i kolena.

Co na tom, že poražený hájil ctnostnou pravdu?

Vítěze teď opěvujme. Děláme to z přesvědčení...

… nebo jenom za mzdu?